22.10.2014

Rozhovor pro SOKOLOVSKÝ DENÍK

Fotograf Petr Gebauer začínal v lese za domem, dnes pracuje na prestižních projektech.

Petr Gebauer se fotografování věnuje poměrně krátce. Přesto si už dokázal splnit některé sny: fotil osobnosti módního průmyslu, jeho snímky se objevily na stránkách časopisu. Jeho jméno v regionu znají. Cesta od prvních „cvaků“ z lesa za domem ale byla trnitá.

Petr Gebauer

Jak jste se k fotografování vůbec dostal? Zajímalo vás to od dětství?

 

Právě naopak. V dětství jsem fotoaparát v ruce nikdy neměl, byla to spíš taková náhoda. Zabýval jsem se totiž dřív modelingem, stál jsme tedy před foťákem z druhé strany. Všechno se pak seběhlo v roce 2008, kdy mi táta dal peníze na řidičský průkaz. Jenže já si řidičák tenkrát neudělal. Místo toho jsem si koupil Olympus E510, svou první „velký foťák“. Najednou jsem držel v ruce menší digitální zrcadlovku a všechno ostatní pozbylo důležitost. Zapomněl jsem na svět kolem: na kamarády,  vlastně i na školu. Jen jsem pak celé dny běhal po Královském Poříčí, odkud pocházím, a fotil vše, co mi přišlo do cesty.

A tak to šlo až dodnes, kdy máte za sebou spoustu zakázek a zajímavých projektů?

To samozřejmě ne. První tři roky se mi popravdě nijak zvlášť nedařilo. Dával jsem do toho všechno, trávil jsem hodiny nad instruktážními videi, další hodiny pak praxí. Chvílemi jsem propadal zoufalství: asi každý zná ten pocit, kdy se snažíte na maximum a výsledky nepřicházejí. Zlomový pro mě byl tříměsíční pobyt ve Spojených státech.

Takže tam jste objevil Ameriku? V čem byla tak zásadní?

Načerpal jsem tam spoustu inspirace. Uvědomil jsem si třeba důležitost postprodukce. Ta je, dá se říct, u některých žánrů dokonce klíčová. Seznámil jsem se s programy a technikou, které v Čechách nebyly ani známé, natož k dostání. Celkově mi to dost otevřelo oči. Vrátil jsem se odpočatý, s obrovskou chutí do další práce.

Co si má obyčejný smrtelník představit pod pojmem postprodukce? Kolik času trávíte nad úpravou jedné fotky?

Může se to pohybovat až kolem dvou hodin na jedné fotce. Zahrnuje to retušování, hlavně některé ženy chtějí vyhladit pleť, odstranit pihy. Mění se také barevné ladění fotky, někdy je třeba upravovat i stínování. Pro jeden projekt jsem třeba dokresloval stíny u předmětů, aby fotka působila dramatičtěji. V praxi to pak vypadá tak, že některé dny vysloveně trávím jen u počítače a upravuji jednu fotku za druhou. Naštěstí mám hrozně hodnou a tolerantní přítelkyni Kamilku, která to chápe a ještě mi třeba k práci nosí jídlo.

Často fotíte ženy i v dost provokativních pózách. Neovlivňuje to negativně váš vztah?

Musím říct, že Kamilka je v tomhle opravdu skvělá. Skoro vůbec nežárlí, navíc mi při focení často pomáhá – modelky líčí. Bez její podpory by pro mě bylo hrozně těžké dojít tam, kde teď jsem. A focení erotiky se vyhýbám. Přijde mi to nedůstojné, nedokážu si představit, že bych třeba ráno fotil maminku s dítětem a odpoledne nějaké sprosťárny… zakládám si na tom.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Moc mě potěšilo, když jsem dostal možnost fotit Beátu Rajskou pro lázeňský časopis. S hrdostí vzpomínám i na focení Blanky Matragi v Obecním domě. Příjemný pocit je taky jít v Sokolově po náměstí a narazit na billboard s vlastní fotkou. Nejlepší na tom ale je, že jsem si splnil sen: moje práce mě neskutečně naplňuje a baví.

Nebere vám to ale motivaci do budoucna? Chtěl byste jít dál, jinam?

Zatím mám tolik práce, že jsem ani nestihl nad tím přemýšlet. Praha nebo jiné velké město mě ale neláká. Jsem tady spokojený, Sokolovsko už dobře znám, vím, kam vyrazit, líbí se mi tu. Mám tu podporující rodinu, milující přítelkyni. Bez nich bych se nikdy tak daleko nedostal a děkuji jim za to. Nechci od nich nikam utíkat.

 

Autor: Štěpánka Tupá

Odkaz na stránky deníku http://sokolovsky.denik.cz/z-regionu/fotil-rajskou-i-matragi-prvni-fotak-si-poridil-misto-ridicaku-20131001.html

Komentáře

Komentáře

RECENT POSTS

    Napsat komentář